Necitelný plevel

„Kde je pes???“ Vyhrkla Kateřina s děsem v hlase.To určitě už jen při představě toho, že by teď v tuhle debilní pokročilou hodinu okolo půlnoci musela jít dolů celou chalupou. Ale především ten strach pocházel z našeho předchozího rozhovoru, při kterém ani jedné nezůstaly oči suché. Kdo ví, proč…?

- „ Co ten dům býval dřív.Kdo byli jeho majitelé, co tam dělali apod.?“

- „Úplně nejdřív to byl samozřejmě statek, ale zajímavé je, že to co teď zůstalo je téměř v neporušeném stavu,ale to co byl dřív chlív je momentálně jen hromada kamenní.Myslím že nejpůvodnější majitel byl rychtář. Další majitelé byli nejspíš Němci, což je tady dost typické. Abych se ještě vrátila k tomu chlívu, děda mi kdysi říkal, že za dob toho rychtáře se tady lidem žilo ne zrovna nejlíp. On totiž po nich požadoval nemalé daně, za to že je tu nechal bydlet. Žila tu i jedna rodina, která neměla dost velké pole, aby uživili sebe a ještě měli na daň. Prý se pár měsíců s platbou zpozdili a on jim sebral dům i s pozemkem a oni si museli odpracovat svůj dluh. Rychtář si jen mnul ruce nad novými pracovními silami a nad novým domem i s dobře obdělávanou půdou. Ale jak dny ubíhaly tak se mu žilo stále hůř, nikdo pro něj už nechtěl pracovat i ona rodina už si u něj své vytrpěla a mohli jít, zvířata mu postupně chcípala se zvláštními příznaky a lidé si mysleli, že je prokletý a přestali platit. Jednou, když šel zkontrolovat do chlíva kolik dobytka mu pochcípalo, zjistil, že už nemá nic a na místě zahynul. Říká se, že se mu Bůh odvděčil za jeho krutost a necitelnost k obyvatelům a pravil, že na místě jeho skonu nikdy víc nevzejde nic dobrého. A opravdu na tom něco je, protože ať se tam babička snažila zasadit cokoliv tak nic nevyrostlo, ani plevel tam neroste. Prostě vůbec nic.