Jdi na obsah Jdi na menu
 


5.3.2006

- tak mi třeba řekni o čem by se ti mělo zdát?

- Mno … třeba že potkám někoho,kdo mě bude mít opravdu rád,bude si mě vážit a bude se o mě starat

- Hmm statný princ, co tě bude nosit na rukou? J sny jsou sny,ale v reálu nic není zadarmo, na to nezapomínej…mno a co bys chtěla aby se zdálo mně?

- Třeba abys potkal mě,zamiloval se do mě a pak by ses probudil a litoval, že to byl jen pouhý sen

- A co… pak se probudil vedle tebe a byl rád, že je to pravda

- Ano, třeba takhle by to také mohlo skončit

- Tahle varianta se mi také zamlouvá…

- Je určitě lepší než ta první,ptze tady by se jednalo o realitu, kdežto v té první jen o pouhý sen

- Někdy je sen lepší než realita

- Máš pravdu,ale nejsem si jista, jestli zrovna v tomto případě

- V tomto případě určitě ne…

- Už jsem si říkala, že bys radši variantu první??

- Nn

- A ráno bych tě probouzela krásným dlouhým polibkem a něžným hlasem bych ti zašeptala do ouška „Dobré ráno,miláčku“

- Úplně taju

- Nemyslíš to vážně

- Pak bych ti věnovala ještě jedno obejmutí a možná jeden polibek a šla bych ti udělat něco dobrého k snídani a tu ti přinesla hezky až do postýlky

- Seš si tím tak jistá? To zní krásně… já myslel že ty radši prince co se staraj o tebe?

- Ano, jsem si tím jistá…jj…krásně to zní..nikdy to není jednostranné…vždy se stará jeden o druhého…nebo by to tak alespoň podle mě fungovat mělo

- Jak si můžeš bejt tak jistá?? Krásně to zní,ale je to vůbec reálné?

- Proč bych si tím nemohla být jistá?? – mohlo by to být reálné – jsem ráda že se mnou souhlasíš

- Jestli se bavíme o tom samym, ja myslel jestli ses si jistá, že to nemyslím vážně… mohlo…

- Aha…mno tak v tom případě…mno teď už ti to věřím…snad se nemýlim

- Nechceš pokračovat? Hezky se to poslouchá

- Líbí se ti to?

- Jj

- Mně taky,ale v čem mám pokračovat??

- V tom povídání

- No to jo ,ale teď jsem nějak ztratila nit

- Tak začni jinde

- Začni ty…

- Byli jsme večer v hospůdce na pivku,skvěle jsme si pokecali, pak jsme se zvedli a jeli tramvají…dojel jsem s tebou až na Poštovku, začal jsem se s tebou loučit…pokračuj

- Myslíš až tehdy po improvizacích?

- Já nic nemyslím, já mluvím o naprosto fiktivním případu

- Ok.to se mi zamlouvá

- A já na tobě viděla, že by jsi ještě něco chtěl udělat…jako nějakou tečku za tím večerem. Já taky chtěla něco udělat – políbit tě, nebo aspoň obejmout,ale nenašla jsem TEN večer odvahu atak jsme se rozloučili,vyprovodili pohledem.Oba jsme šli domů s pocitem, že jsme neudělali to, co jsme chtěli…pokračuj

- Šel jsem domů pěšky a měl melancholickou náladu, zapálil jsem si cigaretu a pustil si nějakou hudbu, začalo pomalu sněžit. Když jsem byl asi v půli cesty najednou mi zvoní mobil, jseš to ty… mno?

- „Nechceš se se mnou ještě trochu projít?“ Nechce se mi spát a stále na tebe musím myslet myslela jsem si v duchu.Ale opět jsem nenašla odvahu říct něco nahlas, ptze jsem netušila jak to cítí on.

- Vrátil jsem se na Poštovku, rozešli jsme se naprosto náhodným směrem. Chvíli bylo ticho, pak jsi začala něco povídat,něco naprosto nepodstatnýho, moc jsem tě nevnímal,spíš jsem přemítal..skoro jako by chtěla něco zamluvit, odvádět řeč na běžnej hovor…přitom je tak krásná noc…

- Sakra co mám teď dělat…?Musí si o mně myslet že jsem blázen.Nejdřív nejsem schopna nic udělat,pak mu zavolám,jestli by se nevrátil – on mi vyhoví a já tu melu samé kraviny.Přitom by se všechno mohlo ubírat úplně jiným směrem. Ale proč taky něco neudělá nebo neřekne on? Vždyť kdyby neměl důvod – nevrací se

- Přeruším tě slovy, víš že mi ještě něco dlužíš?

- Ano, vím.Říkám si v duchu tak teď nebo nikdy, napjatě se ti dívám do očí…

- A já si říkám to samé…říkám si, je pekelně vhodná chvíle, ale ty nakonec jako bys ztratil odvahu a nic neuděláš posuneme se o kousek dál …každý má své myšlenky o tom samém

- Nn to není tak úplně pravda ptze já si říkám …už mě nebaví odhadovat kdy udělám první krok, tentokrát ne,říká že je iniciativní, navíc je to ona kdo mi slíbil pusu, tak ať se ona ukáže jestli má vůbec zájem…

- Přeci nebudu dělat první krok ja? Nikdy jsem nemusela…ikdyž tady asi budu muset, když budu chtít něco dokázat..říkala jsem si

- Myslel jsem, že když ji řeknu, že mi něco dluží, že se odhodlá…ale asi nemá dost odvahy a nebo prostě nechce

- Šli jsme pořád dál po cestě, už padaly velké krásné třpytivé vločky sněhu a teplota klesla k nule. „Martine!“ – zavolala jsem na tebe. Ty ses otočil, byl jsi celkem blízko mě, ani nevím jak ses tak blízko najednou ocitl, podíval ses mi do očí a …viděla jsem tam očekávání, které jsem ještě u nikoho nikdy neviděla a taky naději, že přeci jen ses ve mně nezmýlil a jsem taková, za jakou jsi mne považoval. Naklonila jsem se k tobě blíž a dlouze tě políbila…

- Konečně, už jsem skoro ani nedoufal, už jsem myslel že jses jenom řeči a skutek utek,ale naštěstí to tak není, dlouze jsme se líbali a objímali, po delší chvíli jsme se vydali dál po cestě a drželi se za ruce…

- Že to tak nebylo už dřív, říkala jsem si po cestě v duchu…ale ne…asi to tak mělo být. Je to krásný, všechno je najednou krásný…a pořád sněžilo…

- povídali jsme si o všem možném a přišel si mi tak strašně úžasnej a litovala jsem trochu, že jsem na to nepříšla dřív…bylo to nadherný…chytnul jsi mě přes stůl za ruku..podíval ses mi do očí, tak nádherně, jak ještě nikdo doposud…a já unaveně zívla

- tvoje ruka byla studená, zeptal jsem se tě, jestli ti není zima, navíc jsi byla ještě trochu promoklá od sněhu.Řekla jsi že ti je zima, tak jsem ti navrh, at si dáš sprchu.Snažila ses odmítnout,přece se nepudeš sprchovat, když máš doma návštěvu, ale když jsem argumentoval, že TEĎ přece nemůžeš bejt nemocná, nakonec jsi řekla, že mám pravdu.Když jsem uslyšel zvuk tekoucí vody, vzal jsem hrnek horkýho čaje do ruky a začal si prohlížet tvůj byt, viděl jsem …

- že tvůj byt je celkem velký a nevypadá moc zabydleně.Přesto tě ale začalo lákat druhé patro, kterého sis všimnul až později.Chtěl si vidět jak mám zařízený pokoj, ale také si nechtěl jít beze mě nahoru, ptze by to mohlo vypadat divně.Zvědavost ti nedala a začal si stoupat potichu po schodech…bylo slyšet jen tekoucí vodu.Vešel si do mého pokoje a uviděl jsi…velký stůl s počítačem, na něm nějaké knihy a za stolem skříň se spoustou cd.Říkal sis…

- že to je celkem pěkný pokoj, očima jsem přelít knihy v policích, ale nejvíc mě zajímala tvoje sbírka cdcek.Ještě chvíli jsem se rozhlížel, pak jsem namátkou otevřel jednu skříň …

- a uviděl v ní spoustu barevného spodního prádla různých druhů.Chtěl si tu skříň popř.šuplík hned zavřít,ale nedalo ti to a …

- a?

- pootevřel jsi šuplík víc,ale v tom se dole vypla sprcha a ty si najednou nevěděl co dělat.Zůstat nahoře či jít okamžitě dolů??? Můžeš mi prosím tě přinést ze shora z koupelny ručník?? – volala jsem na tebe z dolní koupelny

- 

- našel jsem dveře do koupelny, vzal první ručník na kterej mi pad pohled a nes ti ho dolů

- přinesl si mi ho do koupelny tak, abys na mě neviděl…jen jsi mi ho podal dovnitř. Sakra je strašně malinkej, říkala jsem si pro sebe,ale už jsem tě nechtěla znovu posílat pro jinej ručník a tak jsem se do něj utřela…

- uvědomila sis, že máš věci na převlečení nahoře ve svým pokoji a že já stojím někde za dveřma, pokoušela ses do ručníku zabalit, ale byl moc malej, chvíli jsi nevěděla co udělat…

- ale pak jsem tě poprosila, jestli nemůžeš jít zapnout televizi do obýváku…abych získala čas na přeběhnutí do ložnice a mohla si půjčit od mamky nějaké tričko. Ty jsi ochotně odešel do obýváku, já vyšla ze dveří,ale v tom ses začal vracet v ruce s ovladačem s hlavou sklopenou při zkoumání ovladače.Zvednul jsi hlavu, uviděl jsi mě přímo někde uprostřed chodby,zastavil ses a …

- nejdřív jsem tě přejel očima, pak jsem se usmál a se slovy „Já na to přijdu sám“ jsem se otočil a začal se vracet do obýváku

- vrátil ses do obýváku a pomyslel sis…

- že vypadáš kawaii a s tím malým ručníkem ecchi, rozhodně nelituju, že jsem vybral zrovna tenhle. Pak jsem se zasmál sám nad sebou a svojí škodolibostí a chvíli jsem přemítal o tom ,že je to scéna jako z nějakýho filmu. Vzpomněl bych si na památnou hlášku: A co se stane pak Lebowski? Hmm,spraví jim ten kabel? V tomhle případě spíš..zapne tu televizi? Ale moje vnitřní monology asi jen tak nikdo nepochopí. Z myšlenek mě probere, když si uvědomím, že stojíš za mnou. Stojíš tam ještě s mokrými vlasy a na sobě máš jen tričko těsně pod zadek. Ptáš se jestli něco nepotřebuju, říkám ,že ne a s úsměvem se ptám,jestli ty nepotřebuješ s něčím pomoct?…

- No možná by ses příště mohl podívat co mi neseš za ručník – odpovídám s širokým úsměvem, kterým tak ráda okouzluji lidi…ty stojíš přede mnou a pomyslíš si…

- že je můj bratr pěknej hajzl, pač mi čte zprávy na icq když odejdu telefonovat a pak dělá blbýho …ehm to sem si teda myslel teď….. že ti to triko pekelně sluší a ten tvůj úsměv je neodolatelnej. Za chvíli jsem se přistih, že na tebe asi trochu zírám…

- říkala jsem si v duchu, to vypadám tak divně, že na mě tak kouká?? Co budeme dělat?zeptala jsem se, abych prolomila to ticho

- mno nevim nemáš nějakej pěknej film?

- No právě že ani ne,ptze nemáme video ani DVD,takže…nevim..napadá tě něco??

- A co děláš ty ve svým volným čase?

- Já moc volného času nemám,ale většinou si čtu nebo jezdím někam fotit…nakonec jsme se odebrali do mého pokoje a já ani netušila, že kdybych ti neukázala cestu, tak trefíš sám J Řekla jsem ti, ať se posadíš kam chceš a chováš se jako bys byl doma.Sednul sis na postel a říkal sis…

- Doufám že si nevšimne toho šuplíku, co jsem nechal otevřenej…

- Přešla jsem po pokoji, sedla si za stůl a nevěděla co mám dělat…

- Navrhnu ti, jestli nechceš pustit nějakou hudbu

- Jo to není špatnej nápad, odpovím ti a pustím Vangelis..moji oblíbenou relaxační hudbu hned po Enye

- Jak se skláníš pro cd , asi jsi zapomněla, že máš na sobě jen tričko,chvíli zírám na tvůj úžasnej hypnozadeček. Když pustíš cdcko,tak se jen otočím a dělám jako že nic…“jo to je dobrá hudba“

- „mno taky si myslím“ protáhla jsem se, prohla jsem záda a zaskučela jsem jak mě ty záda bolí z práce…

- hmm, jak se protahuje tak ji tričko vyklouzává až téměř na kritickou hranici, skoro jako by mi to dělala schválně…když jako doma, tak jako doma a leh jsem si k tobě na postel, „se u nás posaď“

- ještě jsem se kolem tebe provokativně prošla, abys na mě pořádně viděl a sedla jsem si vedle tebe na postel…mohlo být asi kolem půl 12. celá noc ještě před námi…

- jak jsi se kolem mě prošla, mohl jsem na tobě jen oči nechat.Sedla jsi si na postel…já si na posteli klekl za tebe,něžně tě objal kolem pasu,políbil na krk a pak jsem tě povalil na postel.Asi jsi to moc nečekala,začervenala jsi se,ale já dělám, že jsem nic z toho neviděl.Sklonil jsem se nad tebou a začal tě líbat…levou rukou jsem se dotkl tvé nohy,jsi studená…“není ti zima?“

- ne, to je v pořádku…nedělej si starosti – odpověděla jsem ti.Chvíli jsem se snažila náporu tvých polibků bránit,ale dlouho jsem neodolala a všechny jsem ti začala opětovat …jen jsem si říkala, jestli na to není moc brzy.Je tak něžný a milý ke mně. V hlavě se mi honilo spoustu myšlenek…Co si asi myslí teď on…??

- Hmm..jako by se ze začátku bránila,možná je to na ni moc rychle,při tom jak dlouho trvalo, než jsme se vůbec políbili,ale na druhou stranu se tu už dlouho jen tak prochází téměř nahá,jen v tričku…já se v ní nevyznám…přestanu tě líbat,chvíli se ti dívám do očí a pak se svalím na postel vedle tebe…

- Udělala jsem něco špatně,co se stalo??Sakra něco jsem určitě pokazila!Běhalo mi v hlavě dalších milion otázek. Lehla jsem si vedle tebe,políbila tě na čelo,pohladila tě a zeptala se…co se ti stalo?? „Udělala jsem snad něco špatně??“

- Ne…vůbec (jak typický, pomyslel jsem si, u dívek většinou je vztah jakožto přesně pracující stroj, nesmí jet moc rychle,ani moc pomalu, když ozubená kola proklouznou,tak je hned všechno v háji a ještě si to vyčítaj. Dyť ve skutečnosti je to nekonečná improvizace dvou lidí, nikdy nikdo neví,co bude za chvíli a jen si užívá přítomnej moment…) ne vůbec,jak tě to napadlo,dívám se ti do očí,přitáh jsem si tě k sobě, pevně přitisk a znova začal líbat, přičemž jsem tě jednou rukou hladil po zádech až dolů na ten tvůj úžasnej hypnozadeček a zase zátky,jak jsme se takhle líbali,moje ruka,možná nevědomky zajela pod okraj tvýho trička a po cestě nahoru ti ho začala vyhrnovat,nejdříve sis toho ani nevšimla,ale najednou jsi ucítila,že máš lem trička zepředu až nad pupíkem a,byli jsme k sobě pevně přitisknutý a tvý ruce byli kolem mě a tak jsi…

- A tak jsem se naprosto přestala bránit a začala se poddávat svým pocitům…chtěla jim dát volnost,kterou už dlouho neměly.Uvědomila jsem si, že přesně s tebou je správné to,co dělám a jsem ráda, že si to ty,kdo mě hladí,líbá a objímá. Začalo mi být strašné horko …“Není ti horko?“ zeptala jsem se tě – neodpověděl si a líbali jsme se ještě vášnivěji než předtím..nevěděla jsem proč,ale najednou jsem z tebe chtěl ztrhat všechno oblečení a mít tě jen a jen pro sebe.A proto bez nějakého ptaní jsem ti svlékla triko,začala tě hladit po tvé nahé horní polovině těla a užívala si tvé dotyky a polibky.Bylo to tak nádherné..přímo neuvěřitelné..Zajímalo by mě, co si o tom všem myslí on …co se mu teď při tom honí hlavou??…

- Já nemyslím teď vůbec na nic,veškerá kapacita mého vědomí si teď užívá každičkej krásnej okamžik,každičkou vteřinu a zaplavuje se totální euforií.Moje ruce šmátrají po celém tvém těle,stejně jako tvoje po mém, jen na chvilku jsme se zastavili,abych ti svlékl tričko – to jediné,co ještě máš, vlastně skoro ani nemáš na sobě, okamžitě jsme se zase začali líbat a objímat…

- Naše vášeň se pořád stupňovala a nabírala na obrátkách…rozhodla jsem se naše hrátky na chviličku přerušit,vstát a sáhnout do šuplíku pro…

- Najednou jsi vstala a moje oči se nemohli vynadívat na tvé krásné tělo,každičkej krůček, co jsi udělala mi zatemňoval mysl,jak jsi se začala sklánět nad šuplíkem, zůstal jsem jen se zatajeným dechem koukat na tvůj krásný zadeček.Když jsi se otočila,dychtivě jsem si tě prohlížel od hlavy k patě,teprv teď jsem si všiml,že v ruce držíš…

- …že v ruce držím dva velké a pevně vypadající šátky…pomyslel sis…

- tohle začíná vypadat velmi zajímavě,chvíli jsem tě pozoroval, jak jdeš ke mně a pak jsem si lehl na záda a čekal co bude dál…

- věděla jsem moc dobře co chci dělat…doteď jsem si hrála na hodnou holčičku a proč si teď nezahrát na tu zlou…?říkala jsem si v duchu.Chvíli jsem jen tak seděla,skláněla se nad tebou a hypnotizovala tě očima.Pak jsem ti obě ruce zavázala šátkem k sobě tak,aby ses mě nemohl dotýkat a začala jsem tě provokovat…líbala jsem tě všude,kde mě jen napadlo,šeptala ti do uší krásná slova,přičemž ti mráz a vzrušení projížděly celým tělem…snažil ses…

- snažil jsem se vyprostit z pout,ale tys věděla moc dobře,co děláš a nepodařilo se mi to,nakonec jsem se ti úplně poddal.To,co jsi dělala mě dohánělo k šílenství,ale nemohl jsem s tím nic dělat…

- líbilo se mi jak sténáš a věděla jsem,že při každém mém polibku a dotyku jsi téměř na vrcholu blaha…tento pocit se mi velice zamlouval a chtěla jsem ho ještě znásobit. Proto jsem vzala šátek druhý a proti tvým protestům jsem ti ho zavázala přes oči abys neviděl. Věděla jsem, že tě to vzrušuje a dohání k šílenství.Říkal sis…

- nejprve jsem byl zklamaný,že se na tebe nemůžu dívat,ale následující okamžiky byly neuvěřitelné,nikdy jsem nevěděl,kde a kdy mě políbíš,nemohl jsem dělat vůbec nic,jen čekat na každý další tvůj dotek…

- na doteky,které stále přicházely a zase odcházely.Aby to bylo zajímavější,ruce jsem ti rozvázala,ale šátek na očích nechala.Tvé ruce okamžitě vystřelily k šátku na očích a ..

- ale pak mě teprv došlo, že to byla jen příležitost pro tebe mi je chytit a zavázat za zádama,nečekal jsem to,tak jsem se ani pořádně nemohl bránit,teď jsem už teprv nemohl nic dělat,veškerý odpor byl marný.Hned co jsi mi zavázala ruce jsi mě otočila na záda a lehbounce se zasmála

- „Tak a teď je celý jen můj,přesně jak jsem chtěla.“ Říkala jsem si pro sebe.Posadila jsem se obkročmo na tebe a začala znovu líbat celé tvé tělo od shora až dolů,dráždila jsem všechny tvé erotogenní zóny a znovu a znovu ti do uší šeptala krásná slova a provokovala tě svými narážkami „jak moc bys mě chtěl“ apod.nemohl jsi to vydržet,vždyť tohle byl teror, a tak…

- jsem tě začal prosit,ať mě už netrápíš,ale ty ses jen zasmála a pokračovala…

- později,když už jsem si prozatím vyhrála dost jsem chtěla dát příležitost tobě a tak jsem ti odvázala ruce a ty jsi…

- jsem tě okamžitě objal a přitáh k sobě,aby si už nemohla provádět nic podlýho.Hned jsem si začal užívat volnosti rukou a opět tě začal hladit po celém těle,zuřivě tě líbal a nedal ti příležitost,aby sis vůbec všimla,že…

- také kuješ nějaké pikle,kterými chceš dokázat,že…

- ty nemusíš být vždy pánem situace,jednou rukou jsem si sundal šátek z očí,abych viděl na to,jak ti oplácím stejnou mincí. Ani jsi nestihla zareagovat,když jsem ti k sobě svázal nohy,abych měl jistotu,že se nemůžeš hnout,pak jsem ti přes obličej hodil peřinu,abys neviděla co dělám.Vstal jsem z postele a ty sis myslela…

- nemyslela jsem si skoro nic,nestihla jsem to,ptze ty jsi mezitím…

- já jsem šel k šuplíku,kde jsem viděl,že jsi před tím našla šátky,otevřel jsem ho a uviděl v něm…

- další šátky různých druhů,kondomy apod.věci..vzal jsi do ruky…

- pár šátků a kondom.Ten jsem si strčil do kapsy a ještě prohráb šuplík,jestli v něm nenajdu ještě něco zajímavého…

- našel jsi akorát lepící pásku. Já jsem si začínala říkat, co tam děláš a začínala jsem mít skoro i strach.

 

V duchu jsem si řek, že lepenka není zrovna moc vhodná a potichu se začal vracet k tobě tak,abys to nepoznala.Ty jsi jen tiše ležela svázaná pod peřinou,vůbec jsi nečekala co se bude dít a celé tvé tělo naplňovalo očekávání co bude dál…

- Přišel jsi ke mně – já nic netušila,naklonil ses k mému uchu,začal si pohrávat s mým ušním lalůčkem a začal si mě líbat na krku…přesně jako kdybys věděl, že tohle mě dohání k šílenství. Miluji pocit,když si můžu s někým dělat co chci a zároveň když jsem bezmocná já a on přesně všechno splňuje…promítalo se mi v hlavě..“Miláčku??“ – zeptal si se mě. „Ano?“ – odpověděla jsem…

- Teď musíš chvilku vydržet…zavázal jsem ti oči jedním šátkem,který jsem vzal v šuplíku. Odhodil jsem peřinu a nechal tě jen tak ležet na posteli nahou,svazano a bezmocnou. V duchu jsem si říkal, jestlipak maj v mrazáku led? A tak abys to slyšela jsem odešel z místnosti…

- Ležela jsem na posteli a fakt jsem měla trochu strach,ptze jsem tě vlastně až zas tolik neznala. Přesto jsem jen tiše ležela a vyčkávala na tvůj příchod. Ty jsi došel dolů a nejen že si v mrazáku našel led,ale ještě jsi otevřel lednici a našel tam…..

 

 

 

„Odloučení působí na lásku jako vítr na oheň, malý uhasí, velký rozdmýchává.“

  Saadí

 

 

 

 

Pozn.:Tento příběh se nikdy neodehrál.Vznikl čistě náhodou přes icq.Postavy jsou skutečné, znají se, ale příliš se nestýkají. Příběh prozatím nebyl dokončena nejspíš ani nebude…

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

attreya

(pro růžu, 28. 4. 2007 15:09)

souhlasim, je to krasny, ale ruzo?! to nemyslis vazne...uzivit??? boze, takovou kravinu jsem dlouho neslysela...

:-))

(@->--, 19. 2. 2007 0:36)

Fajn improvizace. A s tou červenou knihovnou se nedá nesouhlasit. Jen tak dál, dá se tím celkem dobře uživit.

kom.

(DoM, 12. 2. 2007 21:58)

do háje, to jste to museli useknout zrovna teď? ono to začínalo být celkem zajímavé...:) taková fajn červená knihovna...;)