Kolikrát jsme se o tom už bavili? Mnohokrát! Ale my jsme se o tom vždycky jenom bavili. O tom, že za mnou konečně Lukáš jednou přijede na svý motorce na víkend do Prahy. Budeme spolu brázdit pražské i mimopražské silnice a všechno co k tomu patří. A konečně to přišlo. Víkend, na který jsem tak dlouho čekala. Přijede. Nemohla jsem se dočkat až si pro mě přijede.
Rodiče o ničem samozřejmě nevěděli, protože za prvé Lukáše nesnášej – vlastně ani nevím pořádně proč. A za druhé – tohle by prostě neprošlo. Já jsem si ale tohle nemohla nechat ujít, protože volný víkend s Lukášem a jeho motorkou byla naprosto dokonalá představa. Rodiče se měli vrátit nějak odpoledne v neděli,takže jsme na sebe měli spoustu času.
To, co probíhalo o víkendu se slovy ani nedá popsat jak to bylo nádherné, protože mně se s ním zdá vždycky všechno dokonalé. Jsem do něj absolutně blázen, takže si asi dokážete představit,jak probíhalo naše nedělní loučení. Slzy se mi koulely po tváří už když jsme sjížděli výtahem dolů před náš barák a to mělo teprve přijít to pravé loučení. Rozloučili jsme se jako správní milenci. Polibek, obětí, znovu a znovu. „Jeď opatrně!“ zašeptala jsem mu do ucha, když nadešlo poslední obětí.“Vždyť mě znáš, pojedu opatrně, jako vždycky.“ Odpověděl mi svým krásným chraplavým hlasem. Byl oblečen v kombinéze a maximálně mu to slušelo, nemohla jsem z něj spustit oči, přes které jsem už díky slzám skoro neviděla. „Já toho člověka vážně miluju.“ Problesklo mi hlavou, když elegantně nasedal na svoji naleštěnou motorku. Stála jsem na kraji chodníku, poslední zamávání a už mi mizí z očí. Ještě chvíli jsem jen tak stála a zamyslela se nad uplynulým víkendem a už teď jsem věděla, že se musí brzy zopakovat.
Šla jsem domů, dala se trochu do pořádku a začala aspoň dělat, že se učím, kvůli rodičům až přijedou. Většinou jezdí domů tak kolem 6.hodiny,ale tenkrát už bylo 8 a nikdo nikde. „Asi se někde zdrželi.“ Říkala jsem si. Kdyby se něco stalo, určitě by mi zavolali.
Dokonce jsem se začala i učit, protože mi stejně nic jiného nezbývalo. Slyším svůj telefon, někdo volá – to bude asi Lukáš, doufala jsem. Trochu jsem se zmýlila. Volala máma…
- „Ahoj, kde jste?“
- „To se radši ani neptej, měli jsme nehodu! „ – řekla mi pomalu, přidušeným hlasem.
- „Pane bože! Jste všichni v pořádku? Co se stalo?“
- „Neboj se, všichni jsme v pohodě. Srazili jsme ňákýho šílenýho motorkáře. Zavolali jsme sanitku, ale vypadá to s ním špatně. Byla to ošklivá srážka. Čekali jsme na policii, teď už je to dobrý. Za chvíli vyrážíme.“
- „Tak jo, dobře. Čekám na vás. Jeďte opatrně.“ Pa
- „Pa“ – rozloučila se se mnou mamka.
Byl to pro mě fakt hroznej šok. Ale hlavně že se nikomu nic nestalo. Okamžitě jsem volala Lukášovi, abych mu to řekla a taky proto, že jsem dostala strach, jestli dojel v pořádku. Nezvedá telefon. Asi se koupe, nebo něco. Nechala jsem to být,ale pak jsem si uvědomila, že má u sebe telefon pořád a jistě by si ho vzal i s sebou do koupelny. Volala jsem znovu a znovu. Pořád jen to hluché vyzvánění, které se mi vrývalo do hlavy. V tu chvíli jsem už vážně začínala mít strach , že se třeba zrovna on stal obětí nehody.To není možné, snažila jsem se sama sebe přesvědčit, ale marně. Proč sakra nezvedá ten telefon??? Nechápala jsem. Bála jsem se zavolat Adamovi – bráchovi Lukáše, protože jestli se opravdu něco stalo, on by mohl potvrdit moje strašné představy. Nakonec mi to nedalo, vytočila jsem jméno Adam a čekala. Na podruhé Adam přijal mlčky hovor.
- „Adí? Prosím tě, co je s Lukášem?“ zařvala jsem na něj do telefonu.
- „Ty…ty to nevíš? Zlomil se mu hlas v půli věty. Je mrtvej!! Zvýšil hlas a bylo slyšet jak se musel přemáhat, aby větu vůbec mohl dokončit.
Stála jsem jako opařená a nebyla schopná dýchat, chodit, mluvit…ničeho. Mlčky a beze slova jsem položila telefon a dnes již podruhé se rozplakala. Tentokrát to ale nebyly slzy smutku. Teď to byly slzy neštěstí. Všechno do sebe zapadalo. Byl to on…a já ho stále miluji.
Komentáře
Přehled komentářů
Torsion bras de quelqu'un est comment calleux votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur determination pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque culture votre determination bat, il pompe le sang a tous egards vos arteres a la flanerie de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/acheter-cialis-en-ligne/
Mastery of Blood Intimidation Readings
(Autiffedia, 29. 7. 2018 22:04)
Compression est comment dur votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur essence pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre offre sang loin de votre coeur. Chaque set votre determination bat, il pompe le sang par vos arteres a la flanerie de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/cialis-generique-en-pharmacie-belgique/
Na sen až moc reálné
(Špuntík - "šílený motorkář", 25. 8. 2006 12:35)
Lasenko, to se ti opravdu zdálo??
Zrovna jsem dobalil a přemýšlel jsem, že bych za tebou přijel jak jsem slíbil. Udělalo se tu hezky a ja už dodělal tu nádrž na Hondě...
Ale když jsem tvůj sen četl, zdál se mi až moc reálný, až mi z toho začal lízt mraz po zadéch. Divné je, že když jsem četl tuhle povídku, z ničeho nic mi spadli z věšáku klíče od Hondy... Není to divné???
Paa paa, tvůj "šílený motorkář" Špuntík
Violent blood press
(AGrearietrirty, 8. 10. 2018 8:04)